O blahodárné moci „deníčkování“
Proti psychosociálním rizikům souvisejícím s prací, jako je vysoké pracovní zatížení, nedostatek samostatnosti a podpory v práci nebo dokonce obtěžování či šikana na pracovišti bychom se měli začátkem roku patřičně obrnit. Ve hře není v náročném období začátku roku nic menšího než naše duševní pohoda. Pečovat o své duševní zdraví ale můžeme efektivně i svépomocí. Úlevu nemusí nutně přinést pouze návštěva odborníka či odbornice, leckdy finančně i vůbec nedostupného, ale třeba i volné psaní deníkovou formou. O tom, jak se účelně „vypsat“ ze svých zážitků a pocitů, pojednává následující text Michaely Šídlové, psychoterapeutky a členky základní organizace při Ministerstvu vnitra a platformy Mladí odboráři OS SOO.
Nový rok, nové já! Nebo?
Nový rok s sebou přináší mnohé výzvy. Kromě shonu, který začne na většině pracovních pozic už na podzim a nezastaví se dříve než s prvním jarním sluncem, mnoho z nás si ještě naloží na svá bedra zátěž v podobě takzvaných novoročních předsevzetí. Ačkoli je myšlenka na zlepšení fyzického zdraví či zbavení se jakýchkoli nevhodných návyků sama o sobě chvályhodná, ruku v ruce s ní přichází i tlak, kterým si můžeme škodit. Zejména pak klademe-li na sebe zbytečně příkré či nereálné nároky typu „od 1. ledna začnu každý den chodit do fitness centra a na mobil se už ani nepodívám“. Podobným hurá přístupem si pod sebou řežeme větev dříve, než jsme vůbec začali na strom úspěchu šplhat. Nastavit si nerealistický cíl a následně se bičovat za jeho nesplnění je jednou z nejčastějších příčin cyklu selhání, který vede k dalším negativním myšlenkovým vzorcům a pochybnostem o svých schopnostech.
Pozoruj a zaznamenej! Představujeme „deníčkování“
Nabízím jedno předsevzetí, které by mohlo být nápomocné i s těmi ostatními, jež jste si případně do nového roku sami nadělili: zkuste si občas zapsat pár řádek do deníku. Mnozí z vás si přinejmenším v dětství nějaký ten deníček vedli – někteří jej možná máte do dnes. Jeho blahodárné působení na duševní zdraví tedy dobře znáte. Složit totiž mentální zátěž naskládanou za celý den někam „ven“ z hlavy, v tomto případě na papír, pomůže utřídit myšlenky a ulevit od tíhy. A nejde jen o bezprostřední úlevu. Pokud si budeme zapisovat delší čas, můžeme postupně objevit určité vzorce, o nichž jsme možná dosud neměli ani tušení.
Co když moje bolest břicha souvisí s blížící se návštěvou k příbuzné s přehnanými nároky na nás i naše děti? A co ty bolesti hlavy, které se objeví večer po každém dni, v němž se potká více náročných jednání? U citlivějších jedinců lze někdy „vystopovat“ změny nálad či fyzického zdraví související se změnami počasí – pokud se za citlivější považujete, neváhejte právě počasí a náladám ve svém deníku vytvořit příslušnou kolonku. Metoda journalingu, tedy „deníčkování“ toho ale může nabídnout ještě mnohem víc.
Papír snese všechno
Nemám v zásadě nic proti aplikacím, které máme k dispozici pro nejrůznější zápisky. Věřím ale, že na psaní rukou je něco speciálně uspokojivého, co z vedení deníku činí nevšední zážitek – a jakousi tichou chvilku jen pro sebe, bez telefonu či laptopu, se kterými trávíme velkou část dne, a které s sebou samy o sobě nesou mnoho stresu. Známe i nespočet studií, které potvrzují zvyšování kognitivních funkcí díky propojování center v mozku právě při psaní rukou.
Ze zaznamenávání vlastních myšlenek, pocitů a životních okolností v průběhu let se může stát nefalšované dobrodružství. Je až s podivem, jak kouzelné chvíle a jaká hluboká uvědomění může přinést například přečtení vlastního deníku z uplynulých let. Deník se pak může stát i skvělou pomůckou v terapii – umožňuje nám totiž s cenným časovým odstupem nahlédnout svoje pocity z nových perspektiv.
První pravidlo deníčkování: Žádná pravidla nejsou!
Psaní vlastního deníku se neřídí žádnými jinými pravidly, než která mu sami přisoudíte. Jde o kreativní zájmovou činnost a je tak zcela na vás, zda budete zapisovat každý den, nebo tvořit týdenní výběry těch nejzajímavějších věcí, které se vám udály. Anebo si vyrobíte vlastní záznamové tabulky pro nejrůznější oblasti vašeho života, ať už jde o zdraví, nálady, počasí, setkání či konflikty – a k nim přiřazujete příslušné legendy třeba v barevných označeních. Způsobů, jak deníčkování uchopit, najdeme bezpočet. Tisíce příkladů, jak může taková vaše vlastní „životní kronika“ vypadat, najdeme hravě online.
Jednoho pravidla v bezbřehém moři deníčkovací kreativity se ale přeci jen vyplatí držet – zvláště v případě, že popustíte uzdu také případným negativním emocím směřujícím ke členům a členkám společné domácnosti: najděte svému deníku nějaké bezpečné místo, k němuž budete mít přístup jen vy sami.
A nyní už se uvolněte, otevřete první stránku a pozorujte, kam vás tvořivý proces zavede.
Ilustrační obrázky: pixabay.com