Mgr. et Mgr. Šárka Homfray
Poměrně dlouhou dobu již hovoříme o novele zákona o státní službě, která má přinést řadu novinek. Nemělo by nás překvapit, že legislativní proces takto důležitého zákona není nijak jednoduchý. Není pochyb o tom, že zákon k 1. lednu 2025 dozná řady změn. Jeho výsledná podoba však přeci jen ještě není definitivně schválená. Jako sněmovní tisk č. 673 už prošla druhým čtením v Poslanecké sněmovně. A ani dosud načtené pozměňovací návrhy nepředstavují nějak dramatický odklon od vládního návrhu. Na co se tedy s největší pravděpodobností od příštího roku můžeme připravit?
Pružnější procesy
Novela si klade za cíl zpružnění celé řady personalistických procesů – zejména zrychlení výběrových řízení, odbřemenění personálních útvarů od zbytečných řízení ve věcech služby, zjednodušení doručování apod. Novela reaguje rovněž na dlouhodobé požadavky po výjimkách z předepsaného vzdělání nebo po rychlejších změnách systemizace. Pro zlepšení podpory výkonu služby se například zavádí adaptační proces nebo se zpřesňují formulace některých povinností. Další změny pak usilují o snížení nákladnosti reorganizací a dalších personálních šachů – zde můžeme zmínit například délku zařazení mimo výkon služby z organizačních důvodů, nový institut tzv. „osvědčovací doby“, změny v odbytném nebo „zlatý padák“ pro vyšší představené. Nás však bude především zajímat, jaké změny se dotknou naší členské základny a relativně často mohou zasáhnout do běžného služebního života.
Širší možnosti pro výběr
Netrpělivě očekávanou změnou je široce formulovaná výjimka ze vzdělání. Nově zákon umožní, aby služební orgán určil řadová služební místa (tedy nikoli místa představených, která bude možné obsadit uchazečem či uchazečkou bez předepsaného vzdělání). Minimem bude středoškolské vzdělání s maturitou – a to je všechno. Žádné další podmínky, povinnost studovat, požadavek historie neúspěšných výběrových řízení.
Nesplnění vzdělání se sice dotkne platového tarifu (přesnou podobu ještě přinese prováděcí předpis), jinak se ale jedná o velmi vstřícnou a praktickou možnost, která nepochybně usnadní život jak státním zaměstnancům a zaměstnankyním, tak personálním útvarům a služebním úřadům. Kromě toho by změn mělo doznat i samotné výběrové řízení. Rozšiřují se možnosti výběrových metod, situace, ve kterých není nutné výběrové řízení vypisovat, zjednodušuje se komunikace s uchazeči a uchazečkami. Jedná se o nezbytné kroky, které sice zejména s ohledem na stav platového odměňování a situaci na pracovním trhu státní službu nejspíše nespasí, ale mnoho věcí by se skutečně mohlo zjednodušit.
Změny služebního poměru
V některých případech není důvodné, aby se vedlo řízení o věcech, které reálně služební orgán jen bere na vědomí. Proto se nově mateřská a rodičovská, uvolnění pro funkci v odborové organizaci nebo zproštění výkonu služby nebudou považovat za změny služebního poměru, ale za překážky ve službě na straně státního zaměstnance či zaměstnankyně. Po odpadnutí překážky by měl státní zaměstnanec či zaměstnankyně působit na původním služebním místě. Novela také řeší různé přesuny státních zaměstnanců a zaměstnankyň mezi útvary i mezi služebními úřady. Zjednodušuje a precizuje přesuny po vzájemné dohodě, včetně situací, kdy původní služební úřad nechce někoho „pustit“. Zjednoduší se i postup v případě rezignace představeného. Velmi podstatné jsou v tomto ohledu změny v souvislosti se situací, kdy je zrušeno služební místo nebo z jiných důvodů má služební orgán povinnost převést danou osobu na jiné vhodné služební místo, případně mimo výkon služby z organizačních důvodů. V případě, že dojde k přesunu na jiný služební úřad, je zde možnost stanovit tzv. osvědčovací dobu.
Tu lze stanovit až v délce 3 měsíců, a je jakousi obdobou zkušební doby. Bohužel je to obdoba značně asymetrická: zatímco nový služební úřad může v této době státního zaměstnance či zaměstnankyni „vrátit“ původnímu služebnímu úřadu nebo do „zásobníku“, a to i bez udání důvodu, státní zaměstnanec či zaměstnankyně nic takového učinit nemůže. „Zásobník“, tedy zařazení mimo výkon služby z organizačních důvodů, také čekají změny. Jednak se zkracuje na maximálně 3 měsíce, jednak v případě marného uplynutí této lhůty dojde ke skončení služebního poměru ze zákona, tedy bez rozhodování. Nebude tedy možné podat na konci odvolání, pouze se bránit příslušnou žalobou. V případě vyjmutí osoby ze zásobníku se po dobu osvědčovací doby běh maximální lhůty staví. To znamená, že pokud by se daný člověk například po měsíci ocitl v zásobníku zpátky, nerozebíhají se nové 3 měsíce, ale pouze „doběhne“ to, co nedoběhlo před jeho neúspěšným převedením.
Jednodušší konec
Proces ukončování služebního poměru z různých důvodů, jeho časová a finanční náročnost, byly předmětem kritiky v podstatě od samotného přijetí zákona o státní službě. Novela v tomto ohledu přináší velké množství radikálních změn. Některé jsou spíše administrativně-formální, jako je odstraňování rozhodování tam, kde ke konci služebního poměru dochází na podkladě jednoznačně dané skutečnosti. Jiné jsou ale koncepčně závažnější.
Skutečnost, že ze zákona má být odstraněna celá kárná odpovědnost, by bylo samo o sobě možné ocenit. Kárné řízení skutečně nefungovalo dobře, nevedlo k vytyčeným cílům a bylo velmi náročné pro všechny zúčastněné. Předkladatel se ale novelou přimyká k principům, na kterých stojí zákoník práce, a to do takové míry, že se opět musíme ptát, co státním zaměstnancům a zaměstnankyním vlastně zákon nad rámec zvýšených povinností přináší. Standardními nástroji k řešení menších problémů jsou výtky a písemná napomenutí. Zákon upravuje i lhůty, během kterých je možné k nim přihlížet.
Dvě písemná napomenutí během 12 měsíců povedou k odvolání představeného a 3 napomenutí během 18 měsíců ke skončení služebního poměru státního zaměstnance či zaměstnankyně.
Dále novela zavádí rozhodnutí o skončení služebního poměru v případě zaviněného závažného nebo zvlášť závažného porušení povinností. Rozdíl mezi nimi spočívá ve lhůtě, ve které služební poměr skončí – u závažného porušení to bude uplynutím dvou kalendářních měsíců následujících po měsíci, ve kterém bylo doručeno rozhodnutí, u zvlášť závažného porušení skončí služební poměr prakticky okamžitě, tedy dnem doručení tohoto rozhodnutí.
Vidíme tu analogii s okamžitým zrušením pracovního poměru, případně s výpovědí, ovšem zatímco zaměstnavatel si může posoudit, jestli k takovému kroku přistoupí, nebo nikoli, služební orgán rozhodnout musí. V připomínkovém řízení jsme upozorňovali na možnost zdlouhavě přezkoumatelných excesů, a bude nepochybně potřeba důkladně užívání těchto instrumentů sledovat. Stejně tak bude důležité vyčkat judikatury, přičemž zatím bude do značné míry využitelná judikatura pracovněprávní. Typově si tak můžeme mezi důvody pro „okamžité skončení“ služebního poměru představit dlouhou neomluvenou absenci, příchod do služby pod vlivem alkoholu (případně odmítnutí podrobit se dechové zkoušce), závažné zásahy do majetku služebního úřadu apod.
Rozšiřují se i důvody pro odvolání představeného, zejména v závislosti na služebním hodnocení, a pro představitele od úrovně ředitele či ředitelky odboru výše se zavádí možnost skončení služebního poměru
zvláštní dohodou. Jejím specifickým znakem je, že pokud takový představený na svém místě vykonával službu alespoň po dobu 18 měsíců, náleží mu kompenzace ve výši šestinásobku platu.
„Klasické“ odbytné oproti tomu zlevňuje. Jednak novela prodlužuje intervaly pro vznik nároku, jednak snižuje násobky platu, které budou státním zaměstnancům a zaměstnankyním náležet, a to následovně:
Při nepřetržité době trvání služebního poměru
a) nepřesahující 1 rok přísluší odbytné ve výši jednonásobku měsíčního platu,
b) nepřesahující 2 roky, ale přesahující 1 rok, přísluší odbytné ve výši dvojnásobku měsíčního platu,
c) nepřesahující 10 let, ale přesahující 2 roky, přísluší odbytné ve výši trojnásobku měsíčního platu,
d) nepřesahující 15 let, ale přesahující 10 let, přísluší odbytné ve výši pětinásobku měsíčního platu,
e) nepřesahující 20 let, ale přesahující 15 let, přísluší odbytné ve výši šestinásobku měsíčního platu,
f) přesahující 20 let přísluší odbytné ve výši sedminásobku měsíčního platu státního zaměstnance.
V přechodných ustanoveních se uvádí, že nároky vzniklé před účinností novely nebudou touto změnou dotčeny. V této souvislosti pak můžeme připomenout, že do délky služebního poměru se počítá i bezprostředně předcházející pracovní poměr, tedy zejména ten, ze kterého byl státní zaměstnanec či zaměstnankyně v roce 2015 do služebního poměru „překlopen/a“. Týká se to ale i pozdějších situací, kdy typicky zaměstnanci a zaměstnankyně v pracovním poměru vykonávající činnost na služebních místech byli po nějaké době přijati do služebního poměru.
Co bude dál?
K dalším změnám, větším či menším, jejich důsledkům pro odborové organizace i k důležitým přechodným ustanovením se vrátíme v některém dalším textu. Stále je potřeba mít na paměti, že materiál ještě neprošel celým legislativním procesem a může tak projít změnami. O novele ale každopádně budeme diskutovat na podzimních regionálních pracovních poradách i samostatných seminářích, neváhejte si tedy připravit své dotazy. Klást je můžete také našim regionálním pracovníkům nebo právním specialistům.